Socha svaté Barbory, Cholina
Já, Johann Sturmer, jsem se narodil roku 1675 v pruském Královci v luteránské rodině. V rámci svých cest za prací a zdokonalováním svého sochařského umění jsem nedlouho po přelomu století dorazil i do města Olomouce, sídla biskupství a druhé nejstarší univerzity v českých zemích. Zde mne zavedený sochařský mistr Franz Zürn st. přijal do učení. Po několika letech jsem na určitý čas přesídlil do Svitav a pracoval například pro moravskotřebovské františkány. Tam jsem konvertoval k římskému katolictví a mojí manželkou se stala Maria Elisabeth, jež mi v nadcházejících letech porodila osm dětí, z nichž se však pouze první dvě dcery dožily dospělého věku.
2. prosince 1712 jsem koupil dům č.p. 3 na Böhmengasse - dnešní ul. 8. května - v Olomouci, kam jsem se s rodinou přestěhoval. V průběhu následujícího roku mne přijali mezi olomoucké měšťanstvo a den po Dušičkách jsem se stal sochařským mistrem. Poté se mohla plně rozvinout moje značná tvůrčí aktivita po širokém okolí.
Do tohoto období spadá i zakázka na zhotovení sochy sv. Barbory v hanácké vsi Cholina, kterou jsem obdržel od tamějšího faráře z řádu premonstrátů z Hradiska u Olomouce, P. Arnošta Varadii. Impulzem k vztyčení pilíře se sochou byla zvláštní úcta, jíž se sv. Barboře a sv. Josefovi jako patronům dobré smrti dostávalo ze strany nemocných. Šlo o poutníky, jenž přicházeli k milostné soše Panny Marie Cholinské prosit za své uzdravení a také o churavé ze zdejšího špitálu, neboli chudobince.
Socha sv. Barbory, již jsem zhotovil z maletínského pískovce, byla vztyčena před místním špitálem 25. května 1715, v době mohutné vlny religiozity, která se vzedmula po poslední epidemii moru v českých zemích. V době šíření nákazy se zdejší obyvatelé modlili ke sv. Barboře jako k morové patronce, černá smrt se vsi vyhnula a monument je projevem díků i za tuto milost.
Dalším podnětem pro vytvoření sochy patronky dobré smrti byla ochrana poutníků směřujících k cholinskému chrámu. Skulptura byla slavnostně posvěcena hradiským opatem Benediktem Bönischem dne 10. září 1715. Konsekraci bylo přítomno vícero vysokých představitelů z premonstrátské kanonie Hradisko a ze Svatého Kopečka u Olomouce. Pokrmy pro slavnostní hostinu připravoval kulinářský mistr Johann Schubrt. Na posvěcení skulptury se sjelo mnoho věřících z širokého okolí, kteří byli v průběhu obřadu natolik dojati, že sochu patronky dobré smrti líbali a velebili, přičemž docházelo k velikému plýtvání obětinami.
Postavu světice jsem vytesal podle statue sv. Barbory na Karlově mostě, která vzešla z dílny slavné sochařské rodiny Brokofů. Kompozici jsem však zrcadlově převrátil, aby Barbořina tvář směřovala k přístupové cestě k chrámu a její vlídný pohled tak vítal příchozí poutníky k Panně Marii Cholinské. Vedle uplatnění mého sochařského umu a vědomostí pátera Varadii o životě svatých, jsme umístěním sochy sv. Barbory vytvořili i výrazný krajinotvorný prvek. Při průchodu poutníků kolem fary se Barbořina silueta, čnící nad nízkou budovou hospitálu, postupně vykresluje vůči nebi a dominuje tak onomu posvátnému místu. Poté, co příchozí dojdou téměř na její úroveň, otevře se pohled na cíl jejich cesty, na poutní chrám.
Snad bude má práce ještě dlouhá léta přinášet všem lidem nejen potěchu oka, ale i útěchu ustarané duši.
Text připravil Mgr. Milan Škobrtal
