Herkulova kašna v Olomouci

Barokní kašny v Olomouci tvoří soubor hodnotných sochařských děl, které byly realizovány průběžně od 80. let 17. století (nejstarší kašna Neptunova z roku 1683) do roku 1727, kdy vznikla poslední ze souboru barokních kašen – kašna Merkurova. Soubor šesti barokních kašen, tvořený kašnou Neptunovou (1683), Herkulovou (1687-1688), Jupiterovou (v roce 1735 byla původní socha kašny - socha sv. Floriána z roku 1707 - nahrazena sochou Jupitera; kašnou Tritonů (1709), Caesarovou kašnou (1725) a Merkurovou kašnou (1727), je pro své výjimečné památkové hodnoty zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky a požívá statut Národní kulturní památky.

Olomoucké kašny zásobovaly své obyvatele výhradně užitkovou vodou, přičemž pitná voda byla v Olomouci k dispozici především v soukromých studních, situovaných ve dvorech domů. Veřejných zdrojů pitné vody existovalo v Olomouci jen poskrovnu a na rozdíl od sochařsky pojednaných kašen, neměly tyto veřejné studny s pitnou vodou výraznější ambici uměleckého zpracování, naopak zde bylo vyústění vody z hygienických důvodů chráněné.

Herkulova kašna je v současnosti situovaná v severní části Horního náměstí. Původně byla umístěna v severozápadním rohu Horního náměstí, po požáru města v roce 1709 byla obnovena a v roce 1716 přemístěna před severní průčelí radnice, aby uvolnila místo pro Čestný sloup Nejsvětější Trojice. Je provedena v maletínském pískovci, její realizace probíhala v letech 1687 – 1688. Kamenická část Herkulovy kašny byla svěřena městskému kamenickému mistrovi Václavu Schüllerovi, sochařskou výzdobu kašny zrealizoval sochař Michael Mandík. Oba autoři Herkulovy kašny nás krátkými filmovými příběhy provázejí…..

Text připravila Mgr. Iva Orálková - odborný garant projektu PamátkyDnes